Vyberte stránku

Jak už jsem psala v článku o Limassolu a jeho historii, když se k němu přibližujete z jakékoliv strany, nevypadá nijak zvláštně. Připomene jakékoliv jiné město podobné architektury. Ale pozor. Procházka starým centrem odhalí netušené.

Historické centrum se rozkládá kolem středověkého hradu a starého přístavu. Hrad byl postaven ve 13. století na místě dřívějšího byzantského. Údajně byl mnohem větší. Benátčané  hradby zpevnili,  roku 1570 Osmané hrad dobyli a používali pro svou posádku či jako vězení. Za Britů se jeho užívání moc nezměnilo. Vězení zůstalo a osmanské vojáky vystřídala britská policie. Znovu je potřeba připomenut, že svatba Richarda Lvího srdce s Berengarií roku 1191 na tomto hradě je jen legendou.  Dnes tu sídlí Muzeum středověkého Kypru a jeho exponáty zahrnují středověkou keramiku, stříbrné byzantské desky, náhrobky, zbraně, kříže a mince.  Viz https://poznejkypr.cz/limassol/

Při západní straně hradu objevíte starý Karobový mlýn,  Carob Mill, z roku 1900.  V té době byl karob, rohovník, hlavním vývozním artiklem ostrova. Měl široké využití. Používal se k výrobě fotografických desek, léků, sladkostí a čokolády. V jedné části budovy je obnovený mlýn a v druhé sídlí nadace Evagoras Centrum Lanitis a její umělecká výstava.  Prostory se používají pro různé události, od svateb a křtin po konference.

I v Limassolu najdete čtvrť, kde bydleli turecky hovořící občané. Rozkládá se za hradem a karobovým mlýnem. Hranici mezi komunitami tvořila ulice Agkyras a řeka Garylli.   Na břehu řeky stojí mešita z roku 1825 Cami-i Cedit (Nová mešita) také zvaná Koprulu Ibrahim Camii a nebo Dere Camisi, „mešita potoka“.  Jistý Hadji Ibrahim Aga zvaný Koprulu slíbil postavit mešitu, pokud se bezpečně navrátí  z bitvy u Akry v Palestině. Koprulu se vrátil a slib dodržel.

Na vlastní náklady také postavil dřevěný most, který spojoval čtvrť kolem mešity s ulicí Agkyras.  Hrobku Ibrahima Agy, zvaného Suleyman, najdete ve dvoře vedle mešity.

Celá okolní oblast byla jednou  z nejdůležitějších tureckých kyperských čtvrtí Limassolu. Vřel tu čilí obchodní ruch, byly tu skladiště, kavárny, domy.

V roce 1894 město postihla velká přírodní katastrofa. Garylli se rozvodnila a voda zničila most i mešitu. Tak to zůstalo až do roku 1909, kdy mešita byla znovu postavena na původním místě.

Mešita dnes stále stojí na stejném místě, kde začala její historie. O pár metrů dál přes řeku  je kostel Agios Antonios, který byl postaven kolem roku 1830. Tyto dvě náboženské stavby zůstávají jedním z nejdůležitějších příkladů soužití obou komunit a také dokladem společného života, který sdíleli Kypřané řecky a turecky hovořící.

V těsném sousedství je Limassol Marina.  Na 40 000 m2 proběhl jeden z největších developerských počinů ve starém městě. Komerční a ubytovací prostory, luxusní vily,  lázně, pláž, kotviště pro 650 jacht do délky až 110 metrů.  Světelná fontána, kavárny, bary, restaurace. To vše je tu k mání za nemalý peníz. Vždyť to něco stálo.

To vše se rozkládá kolem bývalých skladů Trakasol (tragasol) na speciální pryskyřici, která se získává z karobu. Sklady byly vybudovány v roce 1913 (společnost byla založena v roce 1894 během britské nadvlády). Po roce 1960 budovám hrozila demolice. Ale naštěstí v roce 2012 proběhla jejich rekonstrukce a ze skladů se stal významný kulturní prostor pro konference, výstavy,  gala události,  prostor se využívá i jako námořní škola.

Ve Starém přístavu, který na Marinu navazuje,  se můžete zastavit na dobrý nápoj, jídlo, zmrzlinu,  odpočinout si a jen se tak dívat po korzujících davech.

Za další, tentokrát technickou památkou, se můžete  vypravit ulicí Irinis. „Kde se zastavil čas“. Originální zástavba starého města je tu v podstatě zachovalá po celé délce. Domy jsou upraveny, jsou rezidenční anebo se používají k obchodním účelům jako kavárny, vinárny, bary, výstavní prostory. Kdo má rád architekturu, neměl by tuto uličku minutou. Irinis vás dovede na místo, které bylo kdysi dávno nejvyšším bodem tehdejšího města, protože tady byl jeho konec. K nebi se tu tyčí Stará vodárenská věž z roku 1920. Vydržela zásobovat město skoro 30 let a nahrazovala starou fontánu – havuza, ke které obyvatelé jezdili nebo chodili s hliněnými džbány pro vodu  až do roku 1947.  Tehdy byl vybudován podzemní vodovod.  V nejnižším bodě města bylo nainstalováno čerpadlo, které čerpalo vodu z vrtů. Bylo to velmi inovativní pro Kypr i okolní země.

Stejnou ulicí, nebo postranními, se můžete vrátit k pevnosti a jít k Velké mešitě – Cami  Kepir.  Je nejvýznamnější ve městě Limassol.  Postavil ji Mestan Agha o několik let dříve než mešitu v Larnace (1829-30). Jeho interiér je rozdělen na šest sekcí sloupy. Sloupy jsou téměř identické s těmi v Larnace. Limassolská je postavena nad troskami středověkého (lusignanského) kostela, který byl zase postaven na základech kostela byzantského kostela. Vrstvy jsou viditelné v nejstarší, jihozápadní části mešity.  V roce 2022 Omán daroval na renovaci budovy  milion Eur.

Většina ulic v centru Limassolu je plná historie a života. A jednou z nejtypičtějších uliček, připomínající staré centrum města je ulice Zig Zag.  Měnila se s každou novou érou a nepřestala být místem setkávání lidí a kultur. Nenese název po žádné osobnosti nebo události. Název ulice Zig Zag přesně popisuje její tvar, který je výsledkem protnutí 3 menších ulic, 2 vertikálních a 1 horizontální.  Pěší zóny rozkládající se v této části města jsou plné stolečků, kde můžete spočinout a ochutnat mnoho druhů nápojů a pochutin. Od časného rána až do pozdních nočních hodin jsou bary, kavárny, restaurace a hudební podniky působící v této oblasti cílem stovek lidí.

Když prokličkujete ulici „cik-cak“, dostanete se na  pěší zónu  Agiou Andreou. Na obchodní třídu, která se táhne skrze město až k Archeologickému muzeu a protíná všechny ulici padající dolu k moři.

 

Projdeme kolem tzv. „italských domů“. Jsou to  tří až čtyřpatrové budovy s vysokými okny, štuky a dlouhými balkony. Odtud je to jen kousek k velkolepé katedrále v novobyzantském  stylu z bílého kamene. Katedrále Agia Napa  z přelomu 19. a  20. století s podivnými kupolemi připomínající spíše kopule hvězdárenské.  Je zasvěcený Panně Marii a nahrazuje starší kostel, jehož zbourání vyvolalo velkou nevoli.  Jméno Napa – z rokle, kostel získal snad podle ikony Panny Marie, která byla nalezena v rokli.  Ale je možné, že kostel se jmenuje podle Sv. Bereniky (Veroniky). Její chrám tu postavili Frankové, a Veronice se přezdívalo Sv. Nappe, potového hadříku – sudariua, do kterého si Ježíš otřel tvář. Potud Agia Napa.

Kolem budovy Bank of Cyprus se sloupořadím a slavné trojúhelníkové budovy Yellow Building se vydejte ulicí Arcibiskupa Kyprianou na sever.

Po levé  straně budete míjet Městskou radnici.  Byla vyprojektována německo-židovským architektem Benjaminem Gunsburgem, postavena za II. světové války, je z řezaných kamenů a ovlivněná evropskou architekturou.     Mramorová vstupní hala je vyrobena v Řecku,  a přijímací hala odkazuje na sloupy v dórském stylu královských hrobek v Paphosu.

Skoro naproti radnici je rezidence Rossides. Budova, ve které nyní sídlí děkanství Kyperské technologické univerzity, byla postavena v roce 1882. Její původní majitel Georgios Rossides byl významnou hospodářskou a politickou postavou města a zpočátku budovu využíval jako svůj domov a v přízemí se nacházelo několik obchodů. Po řadě špatných finančních transakcí a krachu budovu nakonec koupil stát (v té době koloniální správa na ostrově) a sloužila jako administrativní budova. Byly tu  kanceláře zemské správy a katastru až do 50. let 20. století, kdy byly tyto služby převedeny do bývalé městské nemocnice v budově, která dodnes stojí v ulici Anexartisias.  Za univerzitou je malé univerzitní náměstí s další rezidenční budovou, kde se skrývá Technická univerzitní knihovna.

Dalším cílem je ulice Athinon, náměstí Saripolou  a zrenovovaná Městská tržnice.  Agora, Stará tržnice.  To vše ležící v jedné ose.

Asi nejbarevnější ulicí města je ulice Athinon nebo jak ji místní znají, „Graffiti Street“. Je jednou z nejfrekventovanějších oblastí města. Spolu s přilehlými historickými ulicemi, včetně stále oblíbeného náměstí Saripolou, je Athinon Street živým uměleckým plátnem. Tady  graffiti umělci malují své jedinečné a oslnivé návrhy na stěny budov a opuštěných domů, a to každý rok během festivalu.  Festival Street Life, už více jak 13 let patří k městu.  Koná se každé jaro podél populárních ulic Saripolou a Athinon. Několik dní před festivalem jsou stěny budovy natřeny bílou barvou, zakrývající graffiti z předchozích let a proměňují se v obrovské plátno pro novou tvorbu talentovaných umělců z Kypru i ze zahraničí. Každý design je jedinečnější a úžasnější než ten druhý a ulice se promění v živou  a celoroční uměleckou výstavu.  Festival přivádí do těchto ulic více jak  20 000 návštěvníků. Láká je sem nejen umění, ale i řemesla, hudba, jídlo. Prostě dobrá zábava.

Před vámi se otevře malebné kryté náměstí Saripolou  z roku 2010, které tvoří pomyslný vstup k trhu. S restauracemi, kavárnami, obchůdky.

Během prvních let britské nadvlády se Limassol začal nesmírně rychle rozvíjet a brzy potřeboval trh pro prodejce, kteří přijížděli a různě prodávali po městě. Bylo nasnadě, že je potřeba je někde „soustředit“.  První městský trh, známý jako „Pantopoleio“  (vše-prodejna), byl založen v roce 1918 a sídlil v impozantní budově se 2 klenutými vchody na východní a jižní straně. Dodnes stojí v srdci náměstí Saripolou. Produkty a výrobky se do centra města dostávaly z okolních vesnic, nakládaly se na osly nebo povozy a později na náklaďáky. Obyvatelé tu tehdy nakupovali vše potřebné. A dámy si mohly nechat odnést nákup portýrem, tzv. hamalis ve velkém proutěném koši.

Pantopoleio se stalo nejen místem obchodu, ale i setkávání, jako starověká tržiště – agory.  V přilehlých ulicích byly zřízeny malé kavárny, které se staly útočištěm pro obyvatele hledající odpočinek a místo k popovídání si. Náměstí Saripolou se tak stalo na desítky let  srdcem Limassolu.

Trh se rozšiřoval do roku 1947. Ke konci 20. století začal upadat. Proč? Město se začalo rozšiřovat na všechny světové strany. Krom té pobřežní. A centrum se začalo vylidňovat. Otevřely se velké supermarket, obchodní centra. Životní styl a zvyky lid se začaly měnit. Tržnice už nebyla populární. Trh byl znovu otevřen po přestavbě náměstí Saripolou kolem roku 2010, ale už nikdy nefungoval jako tradiční trh z roku 1917. A tak došlo k další revitalizaci. V roce 2020 své klenuté brány do tržnice otevřela Limassol Agora. V modernějším pojetí. Trh tu najdete, samozřejmě,  ale také kavárny, restaurace, bary, delikatesy, odpočinkové zóny, různé  služby.  Od kadeřníka na kávu.

A jak se dostat dolů k pobřežní promenádě? Můžete volit ze 2 možností. Ulici  Nikolaidi a nebo uhnout směrem na východ do paralelní Anexartisias  a tou se pustit k moři.

Byť je to nyní jedna z centrálních a nejkomerčnějších ulic, dříve taková vůbec nebyla.  Nebyla to ani ulice, ani centrum, pouhá polní cesta, a první známky provozu se na ní objevily kolem roku 1923, jak praví údaje.  Ulice dostala svůj název „Nezávislosti“ v roce 1960, když se ostrov stal nezávislým.  Ale původní jméno bylo Makedonias, Makedonská, odkazovalo na řeckou identitu a Kypřané přejmenoval ulici hned potéd, co se přísná politika koloniální správy, která měla zajistit oslabení národní identity, začala uvolňovat. Ale dovolím si rýpnout, co je řecká Makedonie. První větší budova, která na ni byla postavena, byla nemocnice, dnes sídlo Okresní správy.  Postupně byla ulice rušnější, přibyly kavárny, hostince a obchody. Byl tu i dům prvního starosty Limassolu, Christodoulose Karydese.

Je jedno, kterou z dvou výše uvedených ulic zvolíte.  V momentě, kdy dorazíte k moři, dostanete se zhruba do poloviny parku Molos. Oficiálně Molos začíná u Starého přístavu,  končí u pláže Olympion, ale celá promenáda se táhne směrem na východ až k Agios Thedoros. Jedná se o největší park na Kypru a ještě u moře. Má plno sportovišť, divadel, cyklistické stezky, aktivity a hřiště pro děti, odpočinkových zón,  Glyptický park, apod.

Původní Molo – Molos, bylo úzké. Pamětníci vzpomínají, že když bylo moře rozbouřené, vlny se tříštily o břeh a zalívaly silnici a fasády domů.  Odjakživa byl Molos místem procházek a dostaveníček místních. Děti skákaly z původního dřevěného Mola do vody z roku 1878. Uveden byl oficiálně do provozu 1881. Ale kvůli zvýšenému provozu se molo rozšiřovalo už v roce 1912.

S poslední revitalizací pobřeží a Molosu v roce 2016 začala kulminovat  i revitalizace Starého přístavu. Z něj  se stal mix staré a extrémně moderní architektury. Někdo si tento mix pochvaluje někdo proklíná. Navzdory modernímu  vzhledu přístav stále slouží původnímu účelu.

 

 

 

A CO JEŠTĚ SE DÁ VIDĚT ZIG ZAK

Přes trojúhelníkové náměstí Jamou (Dziamuda) bývalou významnou osmanskou čtvrtí lze dojít nebo dojet a prohlédnout si dvě městská divadla. Divadlo Patticheion z roku 1945, dříve Pallas Cinema, které se v roce 2016 dočkalo po velké renovaci znovuotevření. Přičemž původní architektura byla zachovaná.

Poměrně v těsném sousedství s památníkem a náměstí Hrdinů je druhé divadlo Rialto. Kino Rialto bylo původně postaveno v roce 1930. Bylo prvním moderním, na poměry tehdejší doby, kinem na Kypru. Hostilo významné filmové a divadelní produkce a 50 let bylo středobodem kulturního života Limassolu. Po vzestupu televize a moderních sineplexů v polovině 80. let definitivně zavřelo své brány pro veřejnost. Až v roce 1991 budovu koupila banka a došlo na renovaci. V roce 1999 se znovu otevřelo a od té doby znovu hostí řadu významných festivalů hudebních, filmových a divadelních. Spolu s náměstím tvoří velkolepé jeviště pro moderní digitální projekce.

Snad právě proto v Limassolu najdete Kyperské divadelní muzeum. Dojdete-li k až k němu, dostanete se do pomyslné muzeální oblasti. Kolem zoologické zahrady se soustřeďují další tři instituce, které si zaslouží pozornost.

Limassolské archeologické muzeum. Budova se začal stavět v roce 1972 a jeho činnost byla zahájena v roce 1975.

Doslova naproti přes ulici v rohu městského parku se ukrývá další muzeum, potažmo Městské muzeum  Patticheion, Historický archiv a studijní centrum v renovované budově bývalého provinčního guvernéra.

Cestou skrze park minete letní divadlo, a v momentě, kdy se dostanete k hlavní ulici, vedoucí kolem promenády a zahnete na východ, po levé straně se vám otevře výhled na jedinečnou budovu Městské galerie z roku 1938. Znovu se jedná o krásné dílo německo-židovského architekta Benjamina Gunsburga.  Galerie v současné době probíhá renovací, fasády a nyní interiéru, a přibylo k ní i nové křídlo.

A kdo by ještě prahnul po dalších nádherných budovách, doporučuji vydat se podél moře a parkem Molos směrem k hradu. Až minete katolický kostel Sv. Kateřiny, je třeba uhnout doprava ulicí Karaiskaki. Dojdete už na známou ulici Agiou Andrea.  A tam se vám otevře překrásný pohled na Městskou univerzitní knihovnu.  Původní rezidence Pilavakis prošla renovací v roce 2017 a z budovy je opět skutečný klenot Limassolu.  Rezidenci začal pro sebe stavět  obchodník Antonis Pilavakis v roce 1919. Každý rok trávil dovolenou v Monaku a tak si přál mít kus toho Monaka i na Kypru. Inspiroval se budovou casina, přivezl si svého přítele architekta z Korfu a dílo započalo. Stavba trvala 15 let. Budova byla hotova v roce 1934. Teprve tehdy se rezidence obyvatelům města představila v celé své kráse. V roce 1966 budovu koupilo město a přestěhoval do ní knihovnu z radnice.

Když se dokocháte knihovnou můžete se znovu spustit dolů k moři na Molos nebo se vrátit ulicí  Agiou Andrea ke Starému přístavu.  Pokud zvolíte ulici, cestou projdete kolem Etnografického muzea, které je ale dočasně zavřené. Škoda.

Výčet budov, památek, kostelů rozhodně není konečný. A je evidentní, že kdo chce poznat ten skutečný, původní Limassol, nesmí se nechat odradit apokalyptickou zástavbou, která ho obklopuje,  ale sjet dolů ke Starému přístavu, nazout si dobrou obuv a vyrazit doslova zig-zag do města.  

 

Odkazy/zdroje:

https://allaboutlimassol.com/en/

https://www.limassoltourism.com/en/

https://www.limassol.org.cy/en/home

https://www.cyprusalive.com/en/main-town/limassol/sub-cat/useful-information

https://www.youtube.com/channel/UCG-ewI663FM4XRvLkdWVE0Q