Kypr – Ayia Napa, Protaras, Paralimni. Část Kypru, která vyvolává jistou obsesi. Jako by tu nic jiného nebylo. Budiž. Ale proč je tomu tak? Proč se z této části ostrova stala oblíbená, ale i tak kontroverzní oblast?
V současné době tento triangl tří měst, která se za posledních dvacet let slila do jedné konglomerace, představuje jeden z největších a neznámějších turistických letovisek v Kyperské republice. Hotely, vilové čtvrti, restaurace, taverny, bary, tančírny, diskotéky, zábavní parky, organizované pláže. Fakt je ten, že kyperského tu nezbylo zhola nic a Kypřana tu skoro také nepotkáte. A kdo si myslí, že když byl v této oblasti Kypru na dovolené, tak zná Kypr, pak se ohromně mýlí.
Není tomu tak dávno, co tato část Kypru vypadala úplně jinak. Její historie je v podstatě dost chudá. Začneme od Paralimni, té nejsevernější části tohoto trojúhelníku.
Původně to byla malá osada Agios Dimitris založená v roce 1571 lidmi, kteří prchli z Famagusty před osmanským útokem. A protože osada vznikla u jezera – para limni, její nové jméno na sebe nenechalo dlouho čekat. Jezero bylo tzv. „zimní“, plnilo se vodou jen v zimě a postupem doby bylo částečně přeměněno na zemědělskou půdu. Ještě v 50. letech bylo Paralimni typickou venkovskou obcí. Celé její hospodářství bylo založeno na chudé zemědělské produkci. Tato okrajová oblast úrodné roviny Kokkinochoria (červené vesnice, viz článek o bramborách), byla ve skutečnosti chudá. Půda tu byla neúrodná a kamenitá a hlavní produkce byla založena na několika málo suchozemských plodinách kvůli nedostatku vody.
Jen velcí vlastníci půdy měli podstatné příjmy. Ti byli považováni za bohaté. Ostatní obyvatelé Paralimni se těžce dřeli na polích. Lidé buď vlastnili statky nebo si pronajímali půdu ve vzdálených oblastech Agios Loukas, Engomi, Agios Memnonas u nyní okupované Famagusty. Jenže stěhování nebo každodenní doprava do těchto oblastí byla náročná a nepohodlná
Tato doba dala vzniknout jednomu názvu této části východního pobřeží, „údolí větrných mlýnů“. Byla to nejproduktivnější oblast Paralimni. Obyvatelé tu vrtali studny a čerpali povrchovou podzemní vodu pomocí malebných větrných mlýnů, které jsou dnes „chráněnou technickou památkou“. Do dnešních dnů je to zelinářská oblast, vhodná pro ranou produkci zeleniny. Staré trhy ve Famagustě a Nikósii vždy nabízely zeleninu z Paralimny.
V 50. letech 20. století nastaly změny. Povrchových vod ubývalo. Začali se vrtat hlubší studny pro podzemní vodu. Větrné mlýny už nedokázaly čerpat vodu z velkých hloubek. Na řadu tak přišla mechanická čerpadla a turbíny. Vody bylo nyní dostatek a úroda se výrazně zvýšila.
Další změnou byly skleníky. V Paralimni byly farmáři vůbec prvními na ostrově, kteří začali používat skleníky. Nebyli už závislí na počasí, zvýšili produkci rané zeleniny, vzrostly příjmy a začala klesat migrace.
Další příjmem byla práce v přístavu Famagusta do roku 1974. Byla to těžká a namáhavá práce. V 50. letech 20. století se však ukázalo, že je to velmi výnosné povolání. Přístav Famagusta byl modernizován, práce se zjednodušila, obchod se rozvíjel , dokaři měli plno práce a příjmy raketově rostly. Hodně lidí si ve Famagustě otevíralo podniky nebo pracovali jako úředníci v kancelářích, obchodech a cizích firmách.
Po vyhlášení nezávislosti Kypru v roce 1960 se Paralimni stává jednou z nejbohatších vesnic, která se postupně přeměňuje v luxusní městečko. Obyvatelé, především farmáři a přístavní dělníci, mají nejvyšší příjmy. Staví si nové a drahé domy, studují v zahraničí, zvyšuje se jejich životní úroveň.
Turecká invaze v roce 1974 znamenala zkázu, celkově. Pro Paralimni naprostou. Přístavní dělníci a všichni, kteří pracovali ve Famagustě, zůstali bez práce a přišli o své příjmy. Majitelé půdy, kteří měli bohaté zahrady a rozsáhlé pozemky v oblasti Agios Memnonas a Agios Loukas, utrpěli nenapravitelné hospodářské škody. Paralimni se hospodářsky zastavilo. Stoupla nezaměstnanost a mnoho lidí se odstěhovalo do Limassolu, do Larnaky, kde si hledali práci. Někteří odešli do zahraničí.
Tento stav trvá celkově do roku 1978. Tehdy po letech stagnace po okupaci začíná velké hospodářské oživení Kypru, které je označováno za hospodářský zázrak. Paralimni spolu s Protarasem našly nový příjem. Cestovní ruch. Využívají přírodní krásu východního pobřeží a snaží se tak nahradit ztrátu slavné Famagusty a moderního města a letoviska Varoshi.
Protaras se do historie zapsal ve starověku. Tehdy to byl přístav a malý městský stát zvaný Leukolla (čti Lefkola) cca 3,5 km od pláže Protaras. Ví se, že Protaras byl místem důležité námořní bitvy v roce 306 př.nl, kde vojsko Demetria Poliorketa porazilo vojsko Ptolemaia Egyptského. Válčící strany představovaly dvě ze čtyř frakcí, které se přímo „rvaly“ o obrovské království Alexandra Makedonského po jeho předčasné smrti. Ptolemaios byl hlavou jedné ze čtyř frakcí a Demetrius Poliorketes zastupoval zájmy svého otce, vůdce další ze čtyř frakcí. Otcovo jméno znělo Antigonus Monothalmos (Jednooký).
Přístav Leukolla byl zřejmě pláž Konnos Bay. Zhruba 350 let po bitvě toto místo navštívil zeměpisec Strabón, a ten umístil Leukollu mezi starověkou Arsinoe, tedy Famagustu, a mys Pedalion, čili Cape Greco. Je to nejchráněnější záliv na 25kilometrovém úseku pobřeží mezi těmito dvěma místy. I proto je dnešní pláž Konnos tak oblíbená.
Nad zálivem byly nalezeny ruiny a spekuluje se, že jde o Leukollu, město, o kterém se zmiňuje Athenaeus, generál sloužící vítěznému Demetriovi Poliorketovi. Athenaeus, jeden z mála generálů, kteří si vedli deník, píše, že triéra patřící Antigonovi Monothalmosovi, otci vítězného mladého Poliorketa, byla zasvěcena bohu oblohy Apollónovi v Leukolle. Některé vykopávky na místě v roce 1877 odkryly nápis věnovaný Apollónovi a také ruiny svatyně. Další výkopy se tu pak neprováděly.
A tak se východní pobřežní oblast, která je srdcem zemědělské výroby, přeměňuje v jednu z nejdůležitějších turistických oblastí Kypru. Protaras měl nádherné přírodní prostředí, které v sobě spojovalo čisté moře, krásnou krajinu a bujnou vegetaci. Proto se po zahájení turistického rozvoje stalo cílem zájmu investorů, developerů a podnikatelů v cestovním ruchu. Ze zemědělců se stali podnikatelé ve cestovním ruchu.
A nakonec město Agia Napa (Ayia Napa – obojí je správně). Malá rybářská vesnice, která se teprve v roce 1994 stala městem. Co se ví o její historii.
Je to vesnice, město, klášter, kostel? Všechno.
Oblast Agia Napa nemá řeky ani obdělávanou půdu. První osídlení podle naleziště na pláži Nissi pochází cca z let 8 500 – 10 500 př.n.l. a dokazuje krátkou přítomnost prvních mořských sběračů na ostrově. První neolitičtí obyvatelé přišli mnohem později, pak se přesunuli do vnitrozemí. O dalším osídlení toho moc nevíme. Kyproarchaické a kyproklasické fragmenty terakotových figurek z malé svatyně na pláži Makronisos jsou jen drobným svědectvím o tehdejším životě. Plus 19 hrobů.
V helénské době tu na stolovém kopci snad stála Afroditina svatyně, jak zase píše Strabón. Římané tu postavili řadu zemědělských usedlostí, snad tu byla i pevnost. Jisté je, že Římané v podstatě určili ráz a ekonomiku tohoto regionu, která byla založena až do začátku 20. století na jednotlivých farmách. Podle Strabóna a Ptolemaia tu stálo „Thronoi, město a mys“.
V raně křesťanském a byzantském období, 7. st. n.l. se valná část obyvatelstva přesunula do osady Katalymata. Hledala tu útočiště před arabskými nájezdy a ostatní osady – farmy byly postupně opuštěny. Z kraje se stala bohem opuštěná země a po pastvinách se s největší pravděpodobností potulovali pouze pastýři. Až do 14. století, kdy Lusignané, přitahováni kouzlem regionu, postavili klášter Agia Napa.
Historie o jeho založení je směsicí faktů a mýtů.
Jedna pověstí vypráví, že v jeskyni (nyní součást kostela) jistý lovec objevil zázračnou ikonu Nejsvětější Panny Marie. Lovcův pes si nejprve všiml světla vycházejícího z jeskyně a rozštěkal se. Lovec se přiblížil a uviděl obraz Matky Boží. Ikona tu snad mohla být skryta během obrazoborectví v 7.- 8. Autorem snad mohl být i Sv. Lukáš, první malíř ikon. V jeskyni snad mohl žít asketický poustevník – třeba vypadal jako otec Školastikus. Místo se během 9. – 10. století proslavilo pod jménem Ayia Napa – Svatý les (homérské / starořecké slovo „νάπη – les, lesnaté údolí). Má se zato, že tu dávno dávno musel být les nebo hustý stromový porost. A věřící v zástupech vydávali se pomodlit se k ikoně. Říká se, že poté, co byla ikona objevena, nebyla nikdy vyjmuta z jeskyně, ze které se stal kostel v útesech.
Existuje však ještě jedna legenda: ta vypráví o neposlušné princezně nebo dceři z aristokratické benátské rodiny, snad i krále, z Ammochostu, která se údajně jmenovala Unas, která se zamilovala do důstojníka. Otec lásce nepřál a natruc poslal vojáčka do Sýrie: co když padne v boji, že ano. Dcera se rozlítila, utekla, došla k jeskyni, kde nabyla klidu a rozvahy, rozhodla se stát jeptiškou a iniciovala výstavbu kláštera. Zhruba kolem roku 1500 bohatí Benátčané postavili kostel, pak ženský klášter, na ten navazovala římskokatolická kaple. V dvoupatrové budově v severní části nádvoří, kde hlava divočáka kryje vodní zdroj, údajně tato neposlušná dcera žila. Na konci jejího života byl na nádvoří postaven altán se čtvercovou kopulí. Snad na její žádost a prý si přála být pohřbena na nádvoří vedle fontány.
Ať je tomu jak chce, první zmínka o klášteru je z roku 1366, další je v listině z roku 1373 , ve které se píše o ztroskotání pěti janovských lodí u jihovýchodního pobřeží Kypru, které vezly kořist z ostrova. Až do 16. století nastalo informační ticho, a pak se na benátských mapách začne objevovat klášter Ayia Napa. Komu tento klášter původně patřil, zda pravoslavným nebo katolíkům, není zcela jasné.
Ale zpátky do regionu. Více o klášteru jindy. Stavby kolem kláštera a stavba akvaduktu přitahovaly pracovní sílu a samozřejmě dodavatele pro osazenstvo kláštera. Leckteří z nich se trvale usadili v okolí a založili osady, rybářskou osadu a další menší na místech původních římských statků. A pak vesnici. Z malé komunity farmářů a rybářů, zhruba 120 lidí, se koncem 20. století stalo město a názvy původních římských statků najdete v názvech ulic. Třeba právě Katalymata.
Už v roce 1972 existoval nový plán rozvoje a stavebních zón. Rok 74 tento vývoj přibrzdil. Ale o to více nabral na rychlosti po roce 1978. Rychlejší než se původně plánovalo. A ví se, přiznává se, že se tento rozvoj vymkl kontrole. Vidina zisku, obnovené slávy JV pobřeží, to vše bylo důležitější. Došlo k velkému nárůstu sektoru turistických služeb, „apokalyptické výstavby“. Celá oblast podél pobřeží je „utopená v betonu“, slovy nejstarších starousedlíků a pamětníků. Zmizely původní ovocné stromy, zahrady, plodiny, rákosová pole; vedle kláštera v Ayia Napa zmizela slavná zahrada To Pervóli tis Panagias, která byla v podstatě komunitní. Mnohá řemesla se přeměnila na průmysl. Vznikly stavební a další firmy, aby uspokojily obrovskou poptávku vytvořenou ve stavebnictví developery. Najdete tu sídla firem, banky, školy, velkou moderní nemocnici, policejní stanici, pobočku okresní správy Famagusta a různé další státní úřady. Z 90% to už není Kypr, ale mnohé hotely ani nejsou kyperské, ale patří mezinárodním hotelovým řetězcům.
Rozvoj cestovního ruchu také přinesl problém s infrastrukturou, s nedostatkem vody, který se začal projevovat v posledních letech. A kvůli plážím bylo zničeno přírodní pobřeží, protože developeři si žádali „pohodlné přístupy“ k pískovým plážím od hotelů, které tu nebyly jako ve Famagustě. Respektive pláže tu byly, ale skalnaté. A tak se odpalovalo, bagrovalo. A to se děje dodnes. Např. Mimosa Beach v Protarasu je tzv. „man-made beach“. Dokonce i slavná Nissi a Makronissos se faceliftu nevyhnula. Corral Bay v Paphosu je také man-made. A poslední taková aktivita se děje na pláži Ammos Kambouri Beach. Ale Kypřané už si dávají pozor a začínají svůj ostrov respektovat a chránit. Prohlédli a snad už pochopili, že ostrov není nafukovací a že je třeba nenecháv ho dál vyčerpávat, jak se dělo po staletí.
Co na závěr. Cestovní kanceláře oplývají nabídkou pobytů v této oblasti. Pokud máte rádi velké hotely, all inclusive, animátory, dětské zábavní parky, organizované pláže s bary, kavárnami, restauracemi, z těch všech v různých rytmech duní hudba, hlučné ulice s obchody pro turisty, zábavné lodě, diskotékové jachty, prostě život 24 / 7, s mezinárodní obsluhou, pak je tento kout ostrova pro vás. Ale skutečný Kypr tu nehledejte, ten tu není.
Jak se dělá písková pláž, kde je normálně skála… 🙁 Květen 2023, Ammos Kambouri
Photo Credits: Phivos Ioannides
Zdroje:
https://www.agianapa.org.cy/en/municipality/history
https://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.04.0006%3Aentry%3Dthronoi
https://dom.com.cy/en/live/blog/three-ayia-napa-city-church-and-monastery/
https://www.agianapa.org.cy/en/
https://www.paralimni.org.cy/index.php/en/history-culture/yesterday-today-paralimni