Vyberte stránku

Za celá léta své průvodcovské práce jedna z prvních otázek, na kterou jsem musela odpovídat, byla,  „ a dá se pít voda z kohoutku“?   A to platí i pro Kypr. Je voda z kohoutku pitná?

Kypr a pitná voda.  Kypr a voda. Věčný ostrovní problém.  Věčný nedostatek vody pro domácnost a pro tolik potřebné zavlažování.   Boj o vodu v polosuchém podnebí s ročním úhrnem srážek kolem 500 mm je nekonečný. Zemědělství, průmysl, stavební činnost, cestovní ruch, to vše vyžaduje více a více vody.

Prvotní bylo používání povrchové vody, ale ta je k dispozici jen od listopadu do dubna.  Pak to byly prameny, ručně kopané studny v mělkých tzv. vodonosných vrstvách. Po zavedení vrtných strojů a čerpadel  byly ale některé z nich vyčerpány „těžbou“ a následným prosáknutím mořské vody.

Změna nastala v roce 1960, kdy byla vyhlášena nezávislost. Navýšil se  počet přehrad. První stavěli Britové.  Do roku 1960 byla většina vesnic odkázána na společné vodní fontány, tzv.  vrysi nebo turecky chavuza.  Ale to už se samozřejmě změnilo.  

Odkud máme kohoutkovou vodu?

Voda z vodovodu na Kypru pochází z přehrad, a 70 % dodávek vody z vodovodu se získává odsolováním vody. Odsolování je proces, při kterém se z vody odstraňují rozpuštěné minerální soli. V současné době je tento proces, aplikovaný na mořskou vodu, jedním z nejpoužívanějších k získání sladké vody pro lidskou spotřebu nebo zemědělské účely. Podle údajů pět velkých odsolovacích zařízení a 24 menších odsolovacích jednotek zásobuje pitnou vodou kyperské obce, průmysl, elektrárny, turistická zařízení a armádu.

Nebudeme si nalhávat, že odsolovací zařízení jsou ekonomická a ekologická. Nejsou. Bohužel.

 

 

 

Pít či nepít, to je ta otázka…

Vodní správa na svých stránkách vybízí k pití kohoutkové vody, že je v pořádku.  Kvalitu vody na Kypru sledují inspektoři lékařské a zdravotnické služby Ministerstva zdravotnictví a místních úřadů.  Odpovídám standardům EU. Je filtrovaná, vyčištěná, ošetřena atd.  Podle nich je voda z vodovodu na Kypru bezpečná k pití.

Valná většina z nás či vás, i mě, narazí na problém „chuťový“. Voda je i po všech úpravách bohatší na minerály a soli a může chutnat „železitě“. Nabere je znovu po cestě ze země, včetně prachu.  Někomu to nevadí a pije, co to dá. Citlivější povahy s kachními žaludky mohou mít problém chuťový, dokonce je může rozbolet žaludek. Voda je navíc tvrdá a hodně tvoří vodní kámen.   Tvrdost a obsah minerálů/soli se liší podle města a dokonce i oblasti.  Rozhodně je pití na jihu z kohoutku bezpečnější na rozdíl od „severu“. Nehledejte v tom politiku. Ale jak už jsem psala v jiném článku, infrastruktura je tam od roku 1960 na stejné úrovni. Nový „objekt“ není napojen na nový vodovodní systém, ale na trubky z roku 1963 např. A ty musí vypadat.

Běžná praxe je, že kohoutkovu vodu používám/e převařenou, na vaření apod. Někdo si koupí filtry. V některých domácnostech najdete vedle běžného kohoutku menší „jenom“ na pitnou vodu. Bohužel, já rozdíl necítím.

A, ano, můžete si kohoutkovou vodou čistit zuby, koupat se v ní. I to je běžná otázka.

Kohoutková versus lahvovaná voda

V kyperských horách máme mnoho pramenů výtečné vody. Ag. Nikolaos, Agros, Farmakas, Laona, atd. Ta se u zdroje stáčí rovnou do lahví a prodává se. Některé prameny jsou svedeny do aglomerací do těch maličkatých kohoutků.  Někdo vám řekne, že z těch maličkatých kohoutků teče voda právě z těch pramenů, tak proč ji kupovat v lahvích. Jenže, ta vynikající voda se cestou chuťově změní. Už z výše zmíněných důvodů. Tak si raději koupím v lahvovanou. Jenže, co s těmi lahvemi? Plastovým odpadem?

Řešením jsou prodejní automaty pitné vody právě z horských pramenů. Pravidelně je doplňují z cisteren stáčecích firem.  Jak vypadají? Jako velké nerezové lednice s anglickými nápisy Drinking Water, nebo řeckým Νερό – neró a firmou.  Např. Mr. Penguin, Vakis Water, ad..  Doplníte si tu jak láhev, tak 5 l – 25 l kanystr, čerstvé studené vody. Stačí mince, vhodíte je do automatu, zmáčknete zelené tlačítko a voda teče.  Budete mít jak vynikající vodu, ale také pomůžete řešit problém s plastovým odpadem.   A 20 litrů vás přijde zhruba na 1 EUR. Litr cca 0,5 Eur.   A my, domorodci, je máme v oblibě. Voda z nich je výtečná.

Co víc dodat. V kuchyni mám kanystr 25 l. Pravidelně ho doplňuji z „velké lednice“, rozliju do lahví a dám do lednice domácí. Káva, čaj, vaření, praní, mytí,  zuby, to zastane voda kohoutková.

A jen pro poznámku. V řečtině si přiťukneme na zdraví,  i když si nalijeme JEN vodu. To o něčem vypovídá.

 

Zdroje:

https://www.lwb.org.cy/en/information-area/info/i-drink-tap-water.html

https://cordis.europa.eu/article/id/429070-striving-for-more-environmentally-friendly-drinking-water-on-cyprus

http://medhycos.mpl.ird.fr/en/project/who/pres/cyp.htm

https://wateractionhub.org/geos/country/57/d/cyprus/