I když se to nezdá, Paphos / Pafos / Πάφος, je název několika měst. Jedno město bylo z doby archaické a klasické a dnes se skrývá pod názvem Kouklia, jinak starý Paphos – Palaipaphos. To druhé město bylo z doby helénské a římské a jmenuje se dodnes Pafos a najdete na JZ cípu ostrova.
Historie měst a celé oblasti vůbec je nesmírně bohatá, plná mýtů a legend a samozřejmě Afrodity. 
Palaipafos vzkvétal po dlouhou dobu, od pravěku až do konce starověku. Město znal už Homér čili dávno před tím, než Achájci (Řekové) dorazili nebo si začali podrobovat Kypr. Dávno před tím, kdy na Kypru uctívali bohyni známou jako Paphia nebo Paphitissa, Kypris, Kypria. Homer také mluví o pozoruhodném chrámu Afroditině v Palaipafosu.
Podle kyperských legend a Homéra byl Pafos sídlem mýtického krále Kinyrase, který tu vládl ještě před tažením proti Troji. A jeví se, že Kinyras udržoval politické a obchodní styky s Achájci už dlouhou dobu. I on byl požádán, aby se účastnil panhelénského tažení proti Trojanům.
Starověké prameny zmiňují Kinyrase nejen jako krále Pafosu, ale také jako Kypřana, nebo dokonce jako krále celého Kypru. Kinyras je uváděn jako zakladatel slavného Afroditina chrámu v Palaipafosu a jako velký velekněz bohyně, Ale za jeho vlády to rozhodně ještě nebyla Afrodita. Kult této bohyně byl pravděpodobně mnohem starší a může být pokračováním kultu plodnosti, který sahá až do doby bronzové a přišel z východu. Bohyně byla uctívána jako posvátný kámen ve tvaru kužele, baetylus, který stál poblíž oltáře. Paphos byl s nejětší pravděpodobností také věštírnou.
A jak se kus kamene změnil v krásnou Afroditu? Různé archeologické nálezy skutečně dokazují, že mykénští obchodníci a možná i řemeslníci se na Kypru usadili dlouho před řeckou kolonizací ostrova ve 13.–12. století. Hlavní příčinou byl obchod s ostrovní mědí. Tak přišel Kinyras a Kypr do kontaktu s Řeky. S nimi přišla i přeměna pradávného ženského božstva na krásnou ženu, která doslova vybublala z mořské pěny na dnes tak známém místě Petra tou Romiou a která ovládala dění na ostrově. Osadníci z mykénského Řecka zasvětili bohyni svatyni s oltářem pod širým nebem. Údajně.
Existuje ještě jeden mýtus o založení města. Starověké město bylo založeno Pafosem, synem Pygmaliona. A dál už to znáte, Pygmalion se zamiloval do sochy, kterou vyrobil ze slonoviny a kterou přivedla k životu Afrodita, bohyně lásky. Pafos byl synem Pygmaliona a sochy.
Nový Paphos, nyní známější jako Kato Pafos, byl založen v poslední čtvrtině 4. st. století, na příkaz posledního krále Palaiopafosu Nikoklea. Snad to bylo kvůli tomu, že si byl vědom výhod chráněného přístavu.
Po Alexandrových dobyvačných válkách a po jeho smrti se Kypr stal součástí Ptolemaiovy říše. Staré městské státy kontroloval guvernér. Jen králové Pafosu si udrželi čestnou funkci velekněze chrámu Afrodity ve Starém Pafos / Kouklia, který byl uctíván i římskými císaři. Město Nový Pafos se stalo sídlem guvernéra. Bylo správním a hlavním ekonomickým centrem.
Když Římané dobyli Kypr, Pafos se stal sídlem římského guvernéra. Jeden z nich tu vyslýchal apoštola Pavla v roce 45. Ve 2. – 3. st. n.l. byl Nový Paphos bohatý a mocný. Stály tu impozantní chrámy, obrovské veřejné budovy, agora, divadlo, amfiteátr, Asklepion (lékařské centrum). A římské vily se světově známými mozaikami.
Bohužel. Rozkvět města byl zastaven extrémně silnými zemětřeseními v roce 332 a 342. Nový Pafos byl zničen a opuštěn. Ve 4. st.n.l. tak ztrácí status hlavního města. Jeho zkázu následně dokonaly neustálé arabské útoky během 7. st. Obyvatelé opouští pobřeží, což se děje po celém Kypru, a vydávají se výše do kopce, kde hledají bezpečí a odkud shlíží dolů na Nea Pafos.
Ale zajímavá historie a vývoj tohoto místa a města zdaleka nekončí. Máme tu dvě geografická místa, která k sobě historicky patří. Nea Pafos / Kato Pafos a Ktima / Pano Pafos. Jako byste říkali Dolní a Horní Lhota.
Ktima – Staré město Pafos leží výše ve svahu. Po celá staletí to bylo přirozené útočiště pro místní obyvatele. Ktima znamená statek. Odkazuje na středověká královská léna. Čili, Ktima patřilo feudálnímu rytíři za vlády Lusignanů (1192 – 1489).
Během osmanské okupace Ktima bylo sídlem osmanské vojenské jednotky a osmanského velitele Paši. Pafos měl nadále svoje biskupství v Ktima, kterému se pro změnu v tuto dobu začalo říkat Nea Pafos. Ale oblast ekonomicky upadala, daně byly obrovské, lidé se obraceli k islámu, latinské – katolické kostely byly transformovány na mešity. Přesto všechno se tu zformovala turecky hovořící komunita, která žila mírumilovně celá staletí s řecky hovořící.
Za Britů byl Pafos v podstatě opuštěnou částí ostrova. První školy byly založeny na konci 19. století. A teprve ve 20. letech 19. století Britové postavili první silnici do Limassolu a úřední budovy.
Obyvatelé Pafosu se velmi angažovali v bojích za osvobození od Britů. Po získání nezávislosti vypukly nepokoje mezi místními. Musím znovu napsat, že tyto nepokoje byly vyvolány uměle, Řeky a Brity.
V roce 1970 se jméno Pafos začalo používat pro Nea Pafos a Staré Město Pafos (Ktima). Města se spojila. Ale dál uslyšíte, že se používá Ktima a Kato Paphos.
Ktima má 4 čtvrtě. Na východě je to Mousalla, Městské centrum se školami, Poštu a tržnicí (agora) a čtvrť Mouttalos, kde žila turecky hovořící komunita.
Ještě v roce 1973 podle archívních dokumentů kyperské televize RIK byla oblast pokrokem nepolíbená. Až v 80. letech nastává „boom“. Díky archeologickým nálezům, které se v roce 1980 dostaly na seznam památek kulturního dědictví UNESCO, se Pafos stal cílem kulturním, turistickým, obchodním a byla ustanoven plán na jeho generální obnovu. Po klidném a vesnickém Pafosu je tak veta. Z města a okolních vesnic je obrovský úl, kypící mezinárodním životem. Rozšiřuje se a doposavad se vyhýbal výstavbě vysokých domů, jako se tomu děje v Limassolu. Bohužel, už ne. Nad starobylým přístavem se začíná tyčit první výšková budova, promenáda se obnovuje, ulice jsou rozkopány, modernizuje se infrastruktura. Město se začíná znovu proměňovat, město které má od starověku stejný název, město, o kterém píše Homér v Odyssei a zrovna tak o Afroditině chrámu v Palaipafosu.
Zdroje:
https://chs.harvard.edu/read/franklin-john-curtis-kinyras-the-divine-lyre/
https://www.livius.org/articles/place/paphos/new-paphos/
https://www.cyprushighlights.com/en/new-paphos/
https://blogs.getty.edu/iris/the-beauty-and-history-of-nea-paphos-from-the-ground-up/
https://en.wikipedia.org/wiki/Baetylus