Po nás potopa… Nebo ne?
Dalo by se říct, že Kataklysmos je výhradně kyperský svátek, protože v této specifické podobě se slaví jen tady. Jeho původ a paralely se ale dají vysledovat jak ve starověkých mýtech, tak v Bibli. Záleží jen na vás, který výklad se vám líbí víc.
Vezmu to od samotného názvu. Kataklysmos znamená potopa. A jak to s těmi potopami chronologicky zhruba bylo?
Gilgameš, Zeus i Noe: Kde všude teklo do bot?
Epos o Gilgamešovi: Už v tomto prastarém příběhu se dočteme o potopě, kterou chtěl jistý bůh zničit lidstvo. Laskavý bůh Ea ale varuje Utanapištima (což v překladu znamená „člověk, který přežil potopu“). Dotyčný si postaví bárku, ale jak velkou, z čeho a co na ni má naložit, to už bůh Ea nechal čistě na něm.
Řecká mytologie: Další verze potopy patří sem. Bůh Zeus se rozhodne lidstvo taktéž ztrestat. Voda zaplaví zemi a z hladiny ční jen vrcholek hory Parnas. K němu po devíti dnech a nocích dopluje dřevěná bárka, ve které sedí Deukalión a jeho žena Pyrrha. Deukalión, syn Prométhea (toho, co ukradl bohům oheň), byl svým otcem včas varován. Když manželé sestupovali z hory, tajemný hlas jim pošeptal: „Házejte za sebe kosti své matky.“ Oba správně usoudili, že matkou je myšlena Země a jejími kostmi kameny. A hle – odhozené kameny začaly brát lidskou podobu! Deukalión pak na oslavu konce potopy a zrození nových lidí začal slavit Kataklysmos.
Biblický příběh: Asi ten nejznámější scénář. Noe (Noah) postaví archu, dostane přesný příkaz, ať naloží po páru od všeho živého, a přijde čtyřicetidenní potopa. Pak loď uvízne na hoře Ararat… a dál už to znáte.
Na biblickou potopu dnes navazují křesťanské svátky, které spadají přesně na tento den. Jsou to vlastně svátky tři v jednom: Seslání Ducha svatého na apoštoly (Boží hod svatodušní neboli Pentekostí – 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů od Nanebevstoupení Páně), a také Letnice, které vycházejí z židovského svátku týdnů Šavu’ot.
Ale teď zpátky na Kypr!
Musíme se vrátit až do doby, kdy víru a život ostrovanů řídily mýty. Do dne, kdy se z mořských vln vynořila Afrodita. Kypřané byli neskutečně pyšní, že si tato dáma vybrala právě jejich ostrov a že jejich dcery obdařila šarmem a krásou. Aby jí projevili vděčnost, scházeli se po tři dny na březích moře a pořádali na její počest velkolepé slavnosti. Pokud je bohyně vyslyšela, dovolila jim sledovat, jak se prohání na zpěněných vlnách v celé své „nahotě“.
Není náhoda, že ve stejné době ostrované slavili svátek květin, Anthesteria. A ten už je historicky doložitelný. Existence posvátné zahrady Yeros Kypos u Pafosu, jejíž základy byly objeveny, byla totiž nejznámějším místem oslav Afrodity a květin po celém Středozemí.
Jak se slaví dnes? Trhy, tanec a sklenice na hlavě
Do dnešních dnů se Kypřané při svátku Kataklysmos scházejí hlavně v Larnace, která se stala nepsaným hlavním městem těchto oslav.
Dříve oslavy (Panigiri) trvaly většinou tři dny – od pátečního večera do pondělí – a to hlavně v pobřežních městech. V dnešní době má už ale oslava „Potopy“ podobu velkého festivalového týdne. Ten je spojen s obrovským trhem plným místních kulinářských produktů. Kypřané slaví, tancují, jedí a vyjíždějí na lodičkách na moře.
Tance byly odjakživa extrémně důležité. Mladíci v nich soutěžili a předváděli se, aby upoutali pozornost dívek, které na vítěze zvědavě čekaly. Pocta a zájem, kterých se vítězi dostalo, z něj udělaly hotovou celebritu.
Věděli jste, že…? Jeden z nejdůležitějších „chlapských tanců“ spočívá v tom, že tanečník tančí a zároveň na hlavě vyvažuje minimálně 6 skleniček plných vody naskládaných na sobě? (A mistři jich zvládnou i desítky!)
Od lidové poezie až po stínové divadlo
Další velkou disciplínou je soutěž básnická, tzv. Tsiattista (či Tchatismata). Jde o bleskové, improvizované veršování. Někdo začne zpívat rýmovaný verš věnovaný přítomné osobě a ta musí okamžitě odpovědět – vtipně a rychle. Pravda, melodie bývají dost jednotvárné a cizinec se v tom za chvíli ztratí, ale atmosféra je úžasná. Mladí zpívají o lásce, starší si utahují jeden z druhého. Mimochodem, toto kyperské básnické umění je dnes dokonce zapsané na seznamu nemateriálního dědictví UNESCO!
Oslavy zahrnují také:
Soutěže tradiční kyperské lidové poezie a milostných písní.
Vystoupení dětských sborů za doprovodu tradiční flétny a loutny.
Koncerty lidové hudby, taneční představení, satiru a mimy.
Kouzelníky, žongléře a tradiční stínové divadlo Karaghiozis.
Vodní sporty – soutěže v plachtění, plavání nebo plážovém volejbalu.
Hlavně se pořádně polít!
A nakonec to nejdůležitější: musíte se navzájem pocákat vodou! Je to znamení konce potopy, které přináší požehnání, štěstí a očistu těla i duše.
Zatímco dříve se hosté vraceli domů po třech dnech veselí na lodích, oslech nebo povozech, dnes už startují auta. Každý z nich by ale mohl odpřisáhnout, že Afroditu na zpěněných vlnách opravdu viděl. A určitě tomu tak je, i kdyby to byla jen nějaká její „moderní dcera“.
Kataklysmos je rozhodně nejvýznamnější společenskou událostí a největší tradiční, náboženskou a lidovou slavností na ostrově. Pokud tu v tomto období budete, rozhodně se na něj vypravte!
Zdroje:
https://www.cyprusisland.net/kataklysmos-flood-celebration
https://apsida.cut.ac.cy/items/show/13367#?c=&m=&s=&cv=&xywh=-22%2C-105%2C721%2C681
https://shinobi112.estranky.cz/clanky/clanky/porovnani-bible-a-eposu-o-gilgamesovi—potopa-sveta.html