Jestlipak víte, kde se poprvé píše, respektive maluje, o dolmades? Na západním štítu Parthenonu, je zobrazena bohyně Héra, jak tajně jí dolmy z hrnce a provinile se dívá za sebe, aby ji nikdo neviděl. Staří Řekové nazývali dolmades „thria“ a dělali je z jemných malých fíkových listů, „thria“. Později je Turci nazývali dolmadakia nebo yaprakia nebo yalanzi. Na Kypru se jmenuí koupepia.
Název dolmades také sloužil jak krycí název pro roličky z listů, ve kterých byly zabalené překlady předních evropských myslitelů. Adamantios Korais, řecký osvícenec, je rozdával zotročeným Řekům, aby se vzdělávali a dodával jim tím odvahu a naději, Tím se dolmy ocitly mimo zákon. Po osvobození Řecka, se vrátily na jídelníček a říká se, že král Otto snědl 100 dolmades denně. Nevěřím tomu, je to jen fáma.
Každý kuchař, kuchařka má svou náplň, svůj způsob přípravy. Někdo dá víc citrónu a rajčat, někdo jen vepřové. Moje rodina je dělá hodně šťavnaté díky rajčatům a citronu. Tak, jak je v receptu níže.
Obvykle se podávájí s jogurtem a čerstvými bylinkami, nebo s tzatziki, což dodává svěžest a vyváženost chutí. Koupepia se často servírují jako předkrm nebo hlavní chod. A nápní v receptu plníme i cukety nebo cuketové květy.
Tak, kali óreksi.