Velikonoce jsou pro Kypřany a Řeky nejdůležitějšími svátky v roce. Proto Svátek svátků. Jejich datum se řídí juliánským kalendářem, protože ortodoxní církev neuznala úpravy podle gregoriánského.
Celé přípravy na kyperské Velikonoce předznamenává tří týdenní období, které se jmenuje „Apokries“, z apo kreas – bez masa, maso – půst. Tyto tři týdny bych popsala jako opulentní přípravu na Sarakosti – Velký půst, který po něm následuje. Pro zajímavost. Apokries jsou spojovány s bohem Dionýsiem a Dyonísiemi, oslavami vína a plodnosti.
Každý týden má svůj název. První týden se nazývá Profoni – oznamovací, kdy se „jen ohlašují“ blížící se Velikonoce. Druhý týden se jmenuje Kreatini – masový, a třetí týden Tirofagou – sýrový.
Během druhého týdn
e Kreatini se slaví Tsiknopemti, tedy tučný, uhlíkový, grilovací, kouřový, ale také smrdutý čtvrtek (můžete ho porovnat s Popeleční středou). Všude se válí hustý dým a vzduch je cítit grilovaným masem. Rošty se točí o sto šest. Je potřeba se najíst masa do sytosti, protože se kvapem blíží Sarakosti (název je odvozen od číslovky saranta 40).
Tirofagou, třetí týden sýrový, končí velkým nedělním karnevalovým průvodem, se kterým přijíždí i karnevalový král.
Sarakosti začne na Čisté pondělí – Kathari Deftera. Většinou se jede na výlet, dělá se piknik a pouští se papíroví draci – Chartaetos.
Zvláštností je tzv. figurka „Kyra Sarakosti“. Stařena nebo Paní Půst. Dala by se přirovnat k adventnímu kalendáři, ale velikonočnímu. 
Figurka má 7 nohou, dlouhé šaty, nemá pusu a nos (na znamení půstu, aby necítila a neochutnala maso), uši (neposlouchá pomluvy), ve vlasech či na hrudi má kříž a ruce sepnuté k modlitbě. Je z těsta, papíru, hlíny. Co noha, to týden půstu. O každé sobotě se jedna noha utrhne nebo ulomí. Poslední noha se pak schová do mísy s ovocem. Tomu, kdo ji najde, se dostane požehnání.
A víte, že tuto dámu najdete i v Katalánsku nebo na Mallorce? Svět je malý.
Šestá sobota. Lazarova sobota. Tu je třeba zmínit. Lazar byl první biskup města Kitia (Larnaky, viz kostel Sv. Lazara), a oslavuje se jeho vzkříšení v Betanii.
Šestá neděle se nazývá Palmovou nedělí (katolická Květná neděle). U všech kostelů uvidíte zdobení z velkých palmových listů. Oslavuje se tak Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Do kostela se také přináší olivové větývky s listy. Ty se v kostele uchovávají v látkovém pytli, ve kterém uschnou. Po 40 dnech se pak používají na vykuřování. Každý si pro ně může do kostela přijít. Je jasné, že tyto lístky jsou obzvláště účinné.
A pak začíná ten nejdůležitější týden. Svatý (chcete-li Pašijový nebo Velký). Každý den, ráno večer, se v kostelích konají bohoslužby.
Na Zelený čtvrtek se pečou flaounes (v Čechách Jidáše). Malé bochánky plněné sýrem, mátou a rozinkami. Mají trojúhelníkový nebo čtvercový tvar. Dříve se dávali koledníkům. Také se vaří vejce a barví se na červeno. Na barvení se tradičně používal kořen jménem „rizari“. Ale vajíčka už se nebarví jenom na červeno. Je to den poslední večeře páně, večer před jeho křížovou cestou a ukřižováním. Ikony v kostele se zakrývají černým závěsem na znamení žalu.
Velikonoce pak začínají kulminovat na den Ukřižování. Na Velký pátek. Dívky a ženy přinášejí do kostela květiny a zdobí Epitafio. Symbolický Ježíšův hrob. Jinak je to ikona, která zobrazuje Ježíše sejmutého z kříže a přípravu jeho těla k pohřbu. Večer se z kostela vydá procesí. Muži nesou Epitafio městem nebo vesnicí. Lidé se přidávají. Velký Pátek a následující Velikonoční sobota se přirovnávají k antickým oslavám, tzv. Adónia, které se konaly o letním slunovratu. Oslavoval se kyperský princ Adónis a jeho milenka Afrodita. Princ byl symbolem koloběhu života přírody a počátku jara. Jeden den ženyplakaly nad jeho smrtí, nesly jeho obraz, a rychle klíčící a vadnoucí květiny. Druhý den se slavil jeho návrat do života. Význam jeho jména je „pán“. Náhoda??
Velikonoční sobota je asi nejhezčím dnem těchto svátků. Znovu se začíná ranní bohoslužbou. Pop oznámí, že Ježíš už není ve svém hrobě, a černé závěsy zakrývající ikony zmizí. Ale večerní bohoslužba, která začíná v jedenáct, je výrazně jiná. Je o zmrtvýchvstání – vzkříšení. Anastasi. Zvony svolávají lidi do kostelů. Každý si nese lampadou – svíčku. Vzduch je nabitý očekáváním. V kostele se zhasne a církevní sbor začne zpívat příběh o tom, jak tři ženy nesoucí myrhu našly prázdný Ježíšův hrob. Pop vyzve přítomné, aby si svatým ohněm z jeho svíce zapálili tu svou. Zapálenou svíčku si pak nesou domů, kde na dveře „vykouří“ 3 křížky jako požehnání. Masa věřících vyjde ze svatostánku, kde ceremonie pokračuje. Začne další skoro tříhodinová liturgie a zapálí se velká vatra. Lambratzia. Symbolicky se tak upálí zrádce Jidáš. Všichni se navzájem zdraví. „Kristus vstal z mrtvých. Christos Anesti. Opravdu vstal. Alithos Anesti.“ A doma už čeká první jídlo po půstu, vydatná polévka – magiritisa. Na Kypru většinou „augolemoni“.
Na Velikonoční neděli vypuká ta pravá oslava. Scházejí se celé rodiny, a tím myslím v plném počtu, možná tak od 30 členů výše, a přátelé. Obrovské souvla, fuku/rožně, žhnou. Nad červeným uhlím se točí špízy s velkými kusy jehněčího, vepřového nebo kuřecího. Na stolech jsou saláty, koláče, sladkosti. Přípitek střídá přípitek. A zpívá se. Někde se ještě zpívají „tchatismata“ /tčatismata/. Jedná se o improvizované veršování. Někdo začne zpívat rýmovaný verš věnovaný přítomné osobě, a tak pak musí odpovědět stejně. Pravda, melodie bývají velmi jednotvárné, a člověk se za chvíli ztratí. Také se rozbíjejí vajíčka vzájemným ťuknutím špičky o špičku. Té hře se říká „tsougrisma“. Cílem je nakřápnout soupeřovo vajíčko. Když moje zůstane celé, čeká mne jen štěstí. A proč ta červená barva? Symbolizuje Kristovu krev prolitou na kříži. Tvrdá skořápka zase zapečetěnou Kristovu hrobku. A její „rozkřápnutí“ vzkříšení. Je tu i poetičtější vysvětlení té barvy. Máří Magdaléna údajně rozdávala vařená vajíčka u Kristovy hrobky ostatním ženám, a když viděla Ježíšovo vzkříšení, vajíčka se zbarvila do červena.
A co se děje na Velikonoční pondělí? Stále se hoduje, pije. Až do úterka. Každý je srdečné zván. K jídlu, tanci. Také k hrám. Jako jsou kamilos, dostihy na oslech, ziziros (spíše na vesnicích, viz článek ). Místní či cizinec, všichni se musí radovat. A tohle radování vydrží ostrovanům v podstatě celý týden.
Takže, Chronia Polla – ať jsme dlouho živi a zdrávi.
Fotografie Credit Deer Sisters, společné velikonoce 2022, vesnice Pissouri; vesnice, kde lze stále zažít tu pravou velikonoční kyperskou atmosféru…