Vyberte stránku

Kypr a lázně. Že je to nesmysl? A věděli jste, že na Kypru jsou sirné prameny?

Definice praví. Přirozené minerální prameny obsahují minerály nebo jiné rozpuštěné látky, které mění  chuť vody nebo jí dodávají údajnou léčebnou hodnotu. Soli, sloučeniny síry a plyny patří k látkám, které se mohou rozpustit v pramenité vodě při jejím průchodu podzemím. Právě tyto rozpuštěné látky se používají k terapii a léčení po tisíce let.

Jistě. Kyperská vřídla se nedají přirovnávat svou vydatností k těm českým neb evropským vůbec.  Ale přítomnost sirných pramenů na ostrově je dokázaným historickým faktem.  A Afroditin ostrov je po staletí klíčem ke kráse a zdraví; sama bohyně symbolizuje věčné mládí a blahobyt.

Díky  pozorování a využívání přírodních zdrojů už primitivní národy používaly vodu k omývání a zklidnění ran. V Homérových básních najdete mnoho odkazů  na „regenerační koupele“. O prospěšnosti vodoléčby psali slavní řečtí filozofové.  Například Hippokrates, řecký lékař klasického období, tradičně označovaný za „otce medicíny“.    Voda měla svou hodnotu jako přírodní léčivý zdroj. Krom mnoha dalších.  Voda byla život. Sucho znamenalo smrt a duševní nečinnost. Proto se stavěly chrámy zasvěcené vodě. Vodě se přinášely oběti.

Kypřané od pradávna znali blahodárné účinky místních sirných pramenů, zejména na léčení kožních chorob a na zmírnění bolestí svalů a kloubů. Koupání se pro Kypřany stalo způsobem života, uměním oslavovaným v krásných stavbách. Starověké lázně byly budovány v sousedství gymnázií –  čili cvičišť, byla to místa nejen k očistě těla, ale i společného setkávání.

Řekové a Kypřané používali nejprve studenou a poté horkou vodu.   Římané postupovali opačně. Pro ně bylo koupání pravidelným zdravotním režimem. Termální lázně se velice rychle staly společenskou povinností.  Když Římané objevili blahodárné účinky horkých pramenů, z „lázeňství“ se stal životní styl.  Stavěli krásné lázeňské budovy a k nim přidali  propracované rituály.  Prostě SPA – Sanus Per Aqua.  Jinak zdraví vodou.

V posledních letech se Kypr stal jednou z předních lázeňských destinací Středomoří, a to díky prvotřídním lázeňským zařízením, která jsou k dispozici v letoviscích na ostrově. Ty poskytují komplexní wellness s využitím nejrůznějších oblíbených technik pro mysl, tělo i duši. Patří k nim minerální lázně, které využívají přírodních vlastností termálních pramenů s léčivými účinky, a také vodoléčebná centra, kde se k léčebným účelům využívají vlastnosti vody.

 

 

 

Prvním lázeňským místem jsou Agioi Anargyroi v Miliou severně od Paphosu.  

U sirných pramenů a starého kláštera z 16. století začali léčit  v roce 1643 dva bratři. Kosmas a Damián.  Lékaři, kteří cestovali z místa na místo, léčili lidi z jejich nemocí a nikdy nepřijímali peníze.   Jejich velkorysost při nabízení léčby často bez nároku na odměnu dala vzniknout názvu Anargyri – bez stříbra. Přijímali návštěvníky v klášteře, potažmo  v budově lázní, a starali o mnoho trpících bolestmi. Za svou lásku a obětavost byli po smrti svatořečeni. Klášter se během let přeměnil na hostinec s 18 pokoji.  A návštěvníci se dále koupali v léčivém prameni.

Od 14. června 1937 tu začaly fungovat „první termální lázně Agioi Anargyroi.  V 80. letech 20. století místní vizionář  uskutečnil svůj sen. Získal pozemek, vysadil stromy, a celý areál  začal přestavovat do dnešní podoby. Až na jaře roku 2009 lázeňský resort Agii Anargyroi otevřel své brány a představil světu nádherný komplex. Sirný pramen byl nasměrován do lázní, kde se využívá v mnoha procedurách podle moderních metod.  Voda působí blahodárně jak na klouby a svalové bolesti, tak i na některé oběhové problémy. V současné době se lázeňský hotel jmenuje Secret Forest po změně na izraelské majitele.

Samotná vesnice Miliou získala titul vesnice EDEN – European Destinations of Excellence  2019.

Kolem  vesnice Miliou jsou další, méně vydatné sirné prameny. Jedním z nich je pramen Sv. Anastázie, Farmakolytrie – Lékárnice. K němu si můžete dát pěší tůru.

Kalopanayiotis je dech beroucí vesnice v pohoří Troodos v údolí Solea.  Sirné prameny najdete na březích řeky Setrachos u benátského mostu.   Údolí patřilo starověkému království Soli, a už ve starověku jsem králové jezdili jako do „lázní“ a za lovem. Nepřipomíná vám to něco?  Podle  výzkumů na místě kláštera Agios Panagiotis Lampaditis stával chrám   a vodoléčebné centrum boha Asklipia, starověkého boha léčení. Lidé se koupali v místě, odkud voda vytékala do koryta řeky, a poté odpočívali v Asklipionu (léčebném chrámu). Během křestanství  byl na stejném místě postaven klášter Agios Iraklidios a Asklipion byl přeměněn na křesťanský špitál.

V době osmanské nadvlády byla léčba přerušena. Později byla obnovena;   nejprve v celách kláštera Agios Ioannis a později ve vesnických domech Kalopanayiotis.  Vodoléčba dosáhla svého vrcholu v období 1920 až 1950.  Léčivé vlastnosti sirných vod Kalopanayiotis byly opakovaně ověřeny vědeckými analýzami v chemických laboratořích v Evropě. Tyto vody lze používat jak k vnitřnímu užití (poruchy trávicího traktu, močových orgánů, únava, chudokrevnost a další kožní onemocnění), tak i zevně, při koupelích (revmatická onemocnění, krevní tlak, stimulace nervového systému, kožní onemocnění atd…).

Hlavní lázeňský ruch se ve vesnici odbývá v hotelu Casale Panayotis. Nehledejte typickou lázeňskou budovu. Tu nenajdete. Jedná se o unikátní projekt.  Po letech práce v zahraničí se jistý John Papadouris vrátil do své vesnice a našel ji zanedbanou a zchátralou. Pustil se do ambiciózního projektu její obnovy, do které investoval vlastní peníze. Obnovil rozpadající se budovy, začal pěstovat  místní produkty a obnovil řemeslnou výrobu, čímž zachoval horskou kulturu. A jako prostředek k dosažení všech výše uvedených cílů vytvořil hotel. Butikový lázeňský  hotel je unikátní, neboť využívá staré vesnické domy.

Na severním pobřeží východně od Kyrénie je další místo, kde vyvěrají a léčí sirné prameny. Respektive vyvěraly a léčily. Přímo z mořského břehu.  U vesnice Davlos – turecky  Kaplica. Jejich poslední popis  je z knihy kanadské spisovatelky Marian Engel, autorky knihy Monodromos, 1970, ve  které popisuje jeden ze svých víkendů na pláži u Davlosu:

„Je tam vesnice, která se krčí u hor, v bezpečí před piráty, ale hotel je jedinou budovou u vody. Je to ošuntělá věc z cementových bloků, kterou udržuje při životě sirný pramen, kde si staré arménské ženy léčí revma“.

Bohužel, teď už o nich není nikde ani zmínka. Zrovna tak se po roce 1974 „ztratil“ největší a nejsilnější vodní  pramen na Kypru, Kefalovrysos  a sirné prameny ve vesnici Kythrea, původním starověkém městském království Chytroi.

Ne. Určitě vás nikdo nenutí letět na Kypr do lázní. Souhlasím.  Je dost lázní po Evropě, v Čechách, blíž.  Ale na druhou stranu. Proč ne? Lázně v byzantském klášteře? V tradiční horské vesnici?  Proč nezkusit něco jiného. Třeba jen na víkend. Nebo ne jednodenní výlet.

Zdroje:

https://www.nature.com/articles/152277b0#Abs1

https://kalopanayiotis.com.cy/

https://www.casalepanayiotis.com/

https://www.kythrea.com/history/

https://secretfo.rest/

https://cvar.severis.org/en/explore/our-blog/history-today/marian-engel-author-of-monodromos-describes-one-of-her-weekends-at-a-beach-near-davlos/