Vánoční výzdoba nás rok od roku dříve oslepuje a koledy se ozývají ze všech stran. Pro některé nastává čas běhání, úklidů, nakupování. Bujarých večírků. Pro některé je to signál utéct a schovat se sám nebo s rodinou a slavit je v klidu. Nebo vůbec. Ale stejně nás v nějaké podobě dostihnou.
Prostě, vánoční sezóna začala a jedním z nejtypičtějších symbolů je vánoční stromeček.
Zdobení stromečků (i těch posvátných) má svoje kořeny už ve starověku. V Řecku, potažmo na Kypru, se ale nezdobily jedle, nýbrž olivové ratolesti. Tzv., Eiresione. Starověcí na ně věšeli kousky červené a bílé vlny, a podzimní ovoce, např. fíky, vlašské ořechy, mandle, kaštany, granátová jablka, kdoule a hrozny spolu s lahvemi medu, olivového oleje a vína. Slovo Eiresione pochází z archaické řečtiny érion (ἔριον), a znamená ovčí vlna.
Oliva se zdobila během oslavy Pyanepsia , která byla výrazem vděčnosti Apollónovi za plodný končící rok, a vyjadřovala víru v to, že i následující rok bude plodný. Pyanepsia se slavila na podzim 7. dne měsíce Pyanepsion (“Pyanepsion”), tedy října, který se jmenoval podle fazolí (pyana, “pyana”), které se vařily jako obětina spolu s dalšími luštěninami a ječmenem.
Kde a jak se vzal tento zvyk? To kdysi Théseus složil slib bohu Apollónovi na ostrově Délos během své cesty na Krétu. Slíbil bohovi, že pokud skolí Minotaura a vrátí se domů bude ho ctít zdobením olivových větviček. Když se sedmého dne měsíce fazolí vrátil do Athén, on a jeho muži splnili slib. Luštěniny se vaří proto, protože mužům při návratu došla strava, a tak si uvařili mix ze zásob obilí a luštěnin. Plutarchos píše, „při onom svátku Pyanepsie nesou také takzvanou Eiresione, což je olivová větev zdobená vlnou z roucha, které nosíval Théseus v době své prosby, a větev je obtěžkaná nejrůznějšími ovocnými oběťmi, na znamení toho nedostatku“.
Ozdobenou Eiresione nosily děti ode dveří ke dveřím a zpívaly snad koledy. Eiresione se věšela na celý rok na dveře domů. Podobnost s adventním věncem je možná čistě náhodná??
Řekové rozšířili tento zvyk během svých cest po světě. A protože jinde olivovníky nebyly, začaly se zdobit jiné stromy. Třeba zrovna jedle na dalekém severu. A jako bumerang se k nám tento zvyk vrátil ve formě vánočního stromu.
Ještě jeden „vánoční“ zvyk je zaznamenán. Na přelomu prosince a ledna během slavnostních procesí na počest boha Dionýsa, tzv. malé Dionýsie, děti nosily malou dřevěnou loďkou a zpívaly na počest tohoto boha. Snad proto se ve Středozemí také zdobí rybářské loďky.
A tak i Kypřané zdobí vánoční stromky. Také věší punčochy pro Santa Klause na sladkosti. V posledních letech se ve městech konají vánoční trhy, věc donedávna nevídaná, vybírají se vesničky, které ponesou titul Vánoční.
Oficiální oslavy vypuknou 6. prosince na Sv. Mikuláše a skončí 6. ledna ve svátek Zjevení Páně. Mnohé rodiny oslaví Vánoce a otevřou si dárky už 25. prosince, a ne 6. ledna, jak velí zvyky řecké ortodoxní církve. Ale rozhodně není pochyb o tom, že jsou to svátky silně náboženské. Je to směs tradic a toho, co přišlo ze světa.
Začíná čas podobný adventu, který se tu nazývá Sarantámero – doba trvající 40 dní. Ten není spojen se zapalováním 4 svíček. Mluvíme o čtyřicetidenním půstu, který končil k 25. prosinci. Sloužil k očistě těla a k oslavě Kristova narození. V ten den se peče Christópsomo – Kristův chléb.
Děti zpívají koledy, „kalanda“. Leckteré z nich mají svůj původ v Byzanci. Teď chodí skupinky koledníků, hlavně na vesnicích, od dveří ke dveřím a ptají se, „na ta pume“? Máme zazpívat – říct je (ty koledy)? Za zpěv dostanou buď mince, nebo sladkosti, kourapiedes a melomakarona. Říká se, že když jsou slyšet dětské hlasy, zpívající koledy v odlehlých horských vesnicích, jsou svátky o to tajemnější. Jejich zpěv se odráží od kamenných zdí a ozvěna se nese až do Betléma.
Pak nastává období Dodekámero – 12 dní. Od 25. prosince (na zimní slunovrat) do 6. ledna na Zjevení Páně. Během této doby se dějí různé potměšilosti.
Je třeba si dát pozor na skřítky „kalikantzari“. Do roztomilých vánočních skřítků mají daleko. Dělají schválnosti a mohou být i nebezpeční. Žijí v podzemí, ale vystupují na povrch právě na těch dvanáct dnů v roce. Vysocí, černí, chlupatí, s rudě zářícíma očima, oslíma ušima, opičíma rukama a jazyky, co jim visí z úst. Vycházejí v noci (bojí se denního světla) a jsou údajnými viníky všech nekalostí v domě.
Mýtus o nich pochází ze „starověku. Jsou to duše, které v Hádu (podsvětí) nalezly o zimním slunovratu otevřené dveře a vydali se na zemský povrch. Už Byzantinci si oblékali jejich masky, zpívali a tancovali. Obtěžovali lidi nejen na ulici, ale i v domech. Když během Epifanie, Zjevení Páně, opouští zem, žehnají vodě (viz házení kříže do vody níže). Dole v odsvětí podkopávají strom, který drží strom podpírající Zem. Nepřipomínají vám čerty?
A co je ještě jinak? Na Nový rok děti dostávají dárky od Svatého Vasilise – Agios Vasilis (Basil, ekvivalent k Mikuláši, Santovi apod.). V předvečer Nového roku matky položí Vasilopitu – koláč s ukrytou mincí ke stromu spolu se džbánkem vína. Povětšinou Commandarií. Na koláči je svíce. Když unavený Svatý Vasilis položí dárky pod strom, požehná koláč, vypije víno. Ráno se koláč krájí, aby se zjistilo, kdo bude tím šťastlivcem v Novém roce. Ten s mincí, samozřejmě. Kdo jiný.
Prarodiče tzv. „plumizun“ – dávají vnoučatům peněžní dar ráno na Zjevení páně. „Kalimera ke ta Fota ke tin plumistira prota“ (Dobré ráno přejeme vám v tento den Světla, a dejte nám náš první dar“).
ZVYK S OLIVOVOU RATOLESTÍ SV. VASILISOVI
V některých vesnicích se udržuje následující zvyk. Suchou olivovou ratolestí se udělá kříž u krbu, vyřkne se přání a pak se ratolest hodí do ohně. Pokud ratolest zapraská a vzplane, přání je vyslyšeno. Přání se týkalo většinou lásky a znělo asi takto, „ Svatý Vasilisi, králi, ukaž a vzplaň, jestli jsem milován/a tím nebo tou…“. A když to nedopadlo, tak se použila další, kvalitnější větvička.
HÁZENÍ KŘÍŽE DO MOŘE
6. ledna, v den Kristova křtu, se v přístavech koná oslava na počest „vody“, coby tradičního symbolu křtu. Biskup hodí kříž do vody, a lidé se potápějí do chladných lednových vod, aby ho vylovili. Šťastlivci, který kříž najde a vyloví, se dostane požehnání a štěstí ho bude provázet po celičký rok. Zcela určitě.
A jak nejlépe oslavit vánoce na Kypru… jídlem, samozřejmě. Jinak to na Kypru ani nejde. A tady je pár pokrmů, které k ostrovním vánočním oslavám patří.
KOURAPIEDES – mandle, brandy, vanilka, masticha, růžová voda, hřebíček.
MELOMAKARONA – medové sušenky plněné datlemi a ořechy.
CHRISTOPSOMO/GENNOPITA – Kristův chléb, jí se na Štědrý den, je sladký a ozdobený křížem.
AVGOLEMONO – polévka s vývarem z vyšlehaných vajíček a citrónové šťávy, jí se po návštěvě kostela na Štědrý den.
VÁNOČNÍ DORT – na ten je potřeba hodně sušeného ovoce a ořechů, bílá poleva a nějaké to vánoční zdobení. Tradice, kterou na ostrově zvedli Angličané.
REFERENCE
(1 Plutarch. Lives Vol. I. Translated by Perrin, Bernadotte. Loeb Classical Library Volume 46. Cambridge, MA. Harvard University Press. London. William Heinemann Ltd. 1914.)
https://www.hellenicgods.org/eiraesiohni—eiresione—eiresione