KYPERSKÉ CHRÁMY A KOSTELY: Historie, legendy a místa, kde se zastavil čas

Kostely, kostelíčky, kláštery. Velké, malé. Budete je potkávat na celém Kypru. Ve městech. Na venkově. A co se týče svatých, Kypr jich má tolik, že ani domácí je všechny pořádně neznají. Náboženské památky na Kypru mají významnou historickou a kulturní hodnotu.

 

Jak se to přihodilo? Jednoduše. Po Ptolemaiovcích se Kypr dostal do rukou Římanů (cca 58 př. n. l. –395 n. l.). V roce 330 n. l. se novým hlavním městem Římské říše stala Konstantinopol (nynější Istanbul) a křesťanství se stalo oficiálním státním náboženstvím. Následovalo další dělení na Západní a Východní říši – tzv. Byzantskou. Logicky se v této části ocitl i Kypr. Už v té době se kyperské církvi podařil husarský kousek. Za velkého úsilí a snahy zůstala autokefální – tedy nezávislou na Konstantinopoli. Hlavou autokefálního pravoslavného společenství na Kypru je arcibiskup. Za zakladatele křesťanské církve na Kypru je považován apoštol sv. Barnabáš, který se na Kypru údajně narodil a je uctíván coby patron ostrova. Ale o něm více jindy.

 

Teď zpět k církevním stavbám. Ty nejvzácnější jsou z byzantské doby. Deset kostelů postavených v rozmezí 11. až 17. století se díky tomu dostalo na seznam dědictví UNESCO. Pro svoje stáří, ikony a fresky vyobrazující svaté, apoštoly a biblické příběhy v syrových barvách. Jedná se většinou o malé budovy z masivního kamene nebo vápence. Dřevěné dveře připomínají vstupy do hradů. Malé, skromné, elegantní stavby, které ve svých útrobách dají útěchu těm, kteří ji zde opravdu hledají. To jsou ty opravdové poklady a typické ostrovní kostely. A ty si zaslouží jiný článek.

 

A o jakých církevních stavbách na Kypru většinou uslyšíte?

📍 Panagia Forviotissa Asinou (Asinu) v Troodosu

Kostel s klášterem, jehož budovy už spolknul čas, byly založeny v roce 1099. Klášter byl opuštěn až na konci 18. století. Panagia Asinou je na seznamu UNESCO díky svým unikátním freskám a řadíse mezi nejstarší kostely na světě.

 

📍 Klášter Machairas (Macheras)

Najdete ho na východních stráních Troodosu pod horou Kionia. Slavný klášter v sobě ukrývá zázračnou ikonu Panny Marie Macheras, kterou měl údajně „napsat“ svatý Lukáš. Čtete dobře – ikony se píší, nemalují se. Ikonu prý tajně na Kypr dopravil poustevník z Malé Asie během ikonoklasmu (8. – 9. stol. n. l.) a schoval ji v jeskyni. Ta zůstala zarostlá zhruba do roku 1145, kdy poustevníkům Neofytovi a Ignáciovi bylo boží vůlí vnuknuto, aby k ní došli. Stal se další zázrak a boží ruka jim poskytla nůž, aby se mohli do jeskyně prosekat. Proto Macheras – machéri znamená řecky nůž.

 

📍 Stavrovouni (Stavrovuni) – Křížová hora

Nedá se „minout“. Je vidět ze všech možných stran. Klášter trčící k nebi na vysokém, špičatém kopci (750 m n. m.) byl založen zhruba kolem roku 327/328 n. l. matkou Konstantina Velikého, královnou Helenou (později svatořečenou). Zrovna se vracela ze Svaté země, kde byla hledat ostatky Svatého kříže, a zastavila se na Kypru. Jednoho rána se probudila a nemohla kříž najít. Nakonec ji jeho oslepující záře dovedla na kopec. Na paměť tohoto zázraku nechala na vrcholku postavit kostel a zanechala tu fragment z kříže. Údajně tu dříve byla svatyně Dia Olympského. Náhoda? Ať je to jak chce, je to jediný klášter v zemi, kam mají ženy vstup zakázán.

 

📍 Klášter Panagia Trooditissa

Nejvýše položený (1 370 m n. m.) a nejmilovanější klášter na Kypru pochází ze 13. století. Není divu – jsme v zemi, kde milují své děti opravdu nade vše. Kostel byl přistavěn v roce 1731. Je vyzdobený vzácnými ikonami, včetně ikony Panny Marie z Malé Asie, ke které se bezdětné páry modlí v naději, že jim požehná a budou mít potomka. Ikona má další přívlastky: Panagia Olympia (protože byla nalezena opět v jeskyni pod kyperskou horou Olymp) a také Panagia Aphroditissa (protože nahradila slavnou Kypřanku, která žila na Olympu).

 

📍 Kostel Svatého Lazara v Larnace

Jak už jsem psala v jednom příspěvku, Lazar v Larnace je jako Václavova socha na Václaváku. Každý ví, kde to je. Ideální místo ke srazu ve městě i pro nově příchozí. Je to kamenná stavba z 9. století, postavená byzantským císařem Lvem VI. a znovu zrekonstruovaná v 17. století po osmanském útoku. Skvostný dřevěný ikonostas naštěstí vzdoroval. Lazar doputoval na Kypr po svém zmrtvýchvstání. Apoštolové Barnabáš a Pavel ho učinili biskupem Kitionu (dnešní Larnaky). Biskup Lazar tu pak žil dalších 30 požehnaných let a po jeho smrti byly světcovy ostatky uloženy do hrobky pod svatyní. Není třeba ani psát, že nejít se podívat do kostela sv. Lazara by bylo skoro přečinem.

 

📍 Svatý klášter Panagia tou Kykkou (tu Kyku)

Jeden z největších a nejbohatších klášterů na ostrově. Výlety k němu vám bude nabízet každý. Založený byl v době vlády byzantského císaře Alexia I. Komnéna před devíti sty lety. Několikrát byl zničen požáry, v roce 1831 znovu postaven a dál rozšiřován. Chrání jednu ze světově známých ikon Panny Marie Milosrdné (Panagia Eleousa – čti Eleusa), která se připisuje sv. Lukášovi.

 

Řád nikdy nepřerušil svou činnost a jak se všude dočtete, z kláštera se stalo „nejdůležitější spirituální centrum ostrova“. Pokud setedy spirituální charakter dá poměřovat množstvím budov různých architektonických stylů, opulentností, produkcí a prodejem alkoholu (od jemného po ten tvrdý), obchody s předraženými suvenýry a drahými ikonami, či internetem, televizí a novinami, které mají mniši k dispozici.

 

Severozápadně od kláštera se nachází vrcholek (1 450 m n. m.), na kterém najdete stavbu ovlivněnou byzantským stylem – Throni tis Panagias tou Kykkou. Původně byl na vrcholku dřevěný trůn (nebo oltář, chcete-li) zasvěcený Panně Marii Dešťové. Během benátské nadvlády (1489–1571) tak mniši nazývali klášter a slavnou ikonu, kterou v období sucha vynášeli na vrcholek na trůn, kde se modlili za déšť. Jen několik metrů pod Trůnem je hrobka arcibiskupa Makaria, prvního kyperského prezidenta. Na malém náměstí najdete jeho sochu, která sem byla přenesena v roce 2008 z Arcidiecéze v Nikósii. Klášter, Trůn i hrobka tvoří propojený okrsek s cestičkami, které jsou ozdobené mozaikovými výjevy.

 

Klášter už není poklidným místem, kde se žije asketicky. Je to turistická atrakce, kam denně míří autobusy a jeepy (takové ty rádoby safari výlety) napěchované turisty, kteří mají po nekonečně dlouhé a klikaté cestě zelené obličeje a musí se rychle vzpamatovat, protože je pak čeká stejně úmorná cesta zpět. I když se jedná o kvalitní asfalt. Hlavním příjmem kláštera jsou bezesporu turisté. A já osobně se jakékoliv návštěvě tohoto místa cíleně vyhýbám.

 

Raději se nechám při svých cestách po ostrově překvapit malými kostelíčky. Je jich tu požehnaně. Jsou tajemné, opuštěné, zamčené. A nabídnou mnohem více klidu a prostoru pro duchovní rozjímání.

 

Pro aktuální otevírací doby, ceny vstupného a podobně navštivte:

 

🔗 visitcyprus.com – Culture & Museums