Nikósie na Kypru. Město mnoha podob. Jediné hlavní město v Evropě, které je po pádu Berlínské zdi rozdělené. Kouzelně kombinuje minulost a přítomnost, jednoduchost a luxus. Uchvátí vás krásou, kulturou, chutěmi a vůněmi. Ve starém městě vás čeká cesta časem zpět a v nové Nikósii se přesunete do budoucnosti. Pokud chcete poznat Nikósii jinak než běžní turisté, následujte mne.
Nikósie, Lefkosia, hlavní město ostrova Kypr, politické, finanční a obchodní centrum. Je sídlem autokefálního arcibiskupství Kyperské církve a všech státních institucí. A nejméně závislé město na turistech. Přitom je tu mnoho věcí k vidění.
Rozkládá se podél řeky Pedieos, čtete dobře. Nejdelší řeka ostrova dříve tekla středem města, v místech, kde se táhne Zelená linie – Green Line a obchodní třída Ermou. Benátčané řeku odklonili na sever kolem města při přestavbě opevnění a příkopu. Nikósie leží v centru nížiny Mesaoria (mezi horami), konkrétně mezi horami Kyrenia a Troodos. Poloha města a klima je v Nikósii obzvláště výjimečné. Nížina Mesaoria se vyznačuje středozemním polopouštním klimatem. Výsledkem toho je, že tu málo prší, zimy jsou teplé, ale léta suchá a horká. Nikósie se tak řadí mezi nejsušší a nejteplejší města ve Středozemí. Průměrná zimní teplota je tu v zimě zhruba +10°C a v létě +29-30°C.
Původní „království“ Ledron nebo Ledra, založeno zhruba v první polovině 12.st. př.n.l., bylo zřejmě jedním z dvanácti království, které přežilo nájezdy hyksosů. Prvním doloženým králem je jistý Onasagoras. Najdete ho na “seznamu plátců daní asyrským králům“, který je vytesán v kamenné stéle. Existenci tohoto osídlení potvrzuje ještě několik dalších nálezů. Ledra zřejmě nebyla nijak bohatá a mocná, protože neměla přístav. Pravděpodobně sloužila více jako tranzitní město.
Většího rozkvětu se dočkala až za Ptolemaiovců. Syn tehdejšího vládce, Ptolemaia 1. Sótéra, Leukos, město zrenovoval a pojmenoval ho Leuceon.
Je známo, že od 4. století n.l. město mělo svoje biskupství. A to je do té doby vše. Význam města bledne. Ale štěstěna mu nakonec přála.
Byzantinci získali kontrolu nad městem Leuceon v rozmezí od 4. do konce 12. století a probudili ho z letargie, aby je pak vystřídali králové z rodu Lusignanů, kteří jej povýšili na výstavné hlavní město svého nového Kyperského království a na sídlo Latinské církve. A městu se začalo říkat Lefkosia. Později pak Nikósie, což je středověká francká zkomolenina z řeckého Lefkosia. Během jejich vlády se věhlas tohoto města velmi rychle rozšířil. Už tehdejší „turisté“ Nikósii popisovali jen v superlativech. Jako město plné zahrad, s barevnými šlechtickými domy, královským palácem, kde poprvé spatřili páva, s 250 kostely (píše Dante), biskupskými sídly, excelentním klimatem , a s lidmi, kteří se umí bavit.
Na přelomu 15. a 16. se království zhroutilo a kyperské krále vystřídali Benátčané. A ty zas pro změnu vystrnadili Osmané na konci 16. století. Pak dorazili na ostrov Britové, v roce 1878, a konečně v roce 1960 si už Kypřané začali vládnout sami. S jistým ale.
Až do roku 1960 byla velikost města daná hlavně Benátským opevněním, které začali stavět už Lusignanové. V něm se rozkládá tzv. staré město. Výsledkem turecké okupace byl příliv cca 35 000 utečenců z okupované části, které vedlo k velkému stavebnímu rozvoji města mimo opevnění. A k rozdělení města. De facto, město bylo už ale rozděleno v roce 1953.
Současná Nikósie, tedy celé město, se rozkládá zatím na ploše 111 km², má zhruba 350 000 obyvatel, řecky a turecky mluvících Kypřanů a dalších národnostní, a její další jména, která se stále užívají jsou: Lefkosia, Lefkosha, Λευκωσία, Lefkoşa. Je nejlidnatějším městem ostrova. Centrem kultury a vzdělání. Má několik univerzit. Obrovská průmyslová předměstí. Centrum oplývá velkým množstvím restaurantů, zábavních podniků. Neustále se rozšiřuje.
Nesmíme zapomínat, že krom hlavního měsa Nikósie je tu i kraj Nikósie. Krátké vzdálenosti a velmi dobré silnice vás dovedou na kyperský venkov a tradičních historických vesnice, které se rozprostírají od lesa Machairas k vrcholům Troodosu až k oblasti Tylliria.
Těžký osud, neobvyklá směs architektonických stylů a stará Nikósie, historie a kultura je to, co sem láká tolik cestovatelů bez ohledu na to, že není přímořským střediskem.