Megality, monolity, osamocené kamenné útvary zvláštních forem vzpínající se k nebi už od pradávna vyvolávaly v lidech, strach, úctu, nadšení, obdiv. Byly předmětem nekonečně představivosti.
Monolit, „monolithos, z řeckého „mono“ (což znamená „jeden“, „pouze“, „osamělý“ nebo „osamělý“) a „lithos“ (význam „kámen“). Existují přírodní a umělé monolity. Například Ayers Rock v Austrálii je největší přírodní monolit na světě. A pak tu jsou ty umělé. Zasazené svisle do země, které sloužily pro zvláštní účely. Jako Stonehenge v Anglii.
Valná většina evropských megalitů byla postavena během neolitu a doby bronzové, snad v období mezi 4 000 do 1 100 př.n.l. A díky jejich věku není jejich historie řádně zdokumentovaná. A tak se není proč divit, že monolity naleznete i na Kypru. Aby ne. S tolika legendami, mýty, pověrami, by bylo zvláštní, kdyby tu nebyly.
Tyto stavby jsou často spojovány se skrytými poklady, díky nimž jsou tyto starobylé pozůstatky atraktivnější a tajemnější. Hledají se u nich poklady, jsou spojovány s Afroditou, hrdinou Digenisem, Rigainou, tajemnou kyperskou královnou. Monility léčily, konaly zázraky. Dlouho se tomu věřilo. Dokud legendy a pohádky neustoupily do pozadí a lidé se nezačali ptát, k čemu sloužily; pak monolity pohltilo křoví a pustina, případně nenechavé ruce.
Jaké jsou kyperské monolity? Jsou to obrovské kameny uměle zasazené do země se symetrickým velkým otvorem ve střední nebo horní části. A jsou na mnoha místech. Po celá léta se o ně nikdo nezajímal a ostrované zapomněli k čemu se používali. Nicméně. Po celá staletí se o nich vědělo. V průběhu 19. století, mnoho tzv. archeologů a badatelů, amatérů, a vykradačů hrobů apod., začalo pod vlivem „místních pověr“ pátrat, co pod těmi tajemnými kameny asi bude. Poklad? Hrob s bohatou výbavou? Představte si známého archeologa „Indiana Jones“ jak čeká, až slunce prosvítí otvor a paprsek označí místo, kde je ukryt poklad.
Časem se situace změnila a začaly se objevovat vědečtější otázky a závěry. Kdo je takto postavil? Otesal? Vytesal díru? Kdy? Proč? K čemu sloužily? Vždyť opracovat kámen takovýmto způsobem je nesmírně obtížné.
K nejhoršímu drancování kyperských starožitností došlo v poslední čtvrtině 19. století, těsně před a po anexi Kypru Britským impériem (1878). Dělo se tak téměř organizovaným a systematickým způsobem.
V roce 1865 byl jistý generál Luigi Palma di Cesnola jmenován americkým konzulem na Kypru. Na ostrově má různé tituly, vykradač hrobů, dobrodruh, diplomat, sběratel, ba i lupič. Byl to on, který startovním výstřelem zahájil desetileté období živelných vykopávek v mnoha částech Kypru. Žil v Larnace, ale akční rádius jeho týmu, moderní řečí, obsáhl Larnaku, Famagustu, Amathous, Kourion, a dál. Všechno, co doslova nakupil, se snažil prodat do různých muzeí. Chtěl najít jediného kupce pro celou sbírku. To se mu nakonec podařilo. Město New York. Do Ameriky poslal 35 000 předmětů (loď se potopila a její náklad leží mezi Kyprem a Libanonem). K němu se ještě vrátíme a teď zpět k monolitům.
Cesnola nebyl jediným cestovatelem, kterým nedaly kyperské monolity spát. A mnozí badatelé si později spojovaly monolity s náboženskými rituály.
Cesnola na kameny narazil, jak jinak. Na dva obrovské perforované monolity, lidově známé jako „Stillarka“, jen několik kilometrů jihozápadně od chrámu Afrodity v Palaipaphos (dnešní Kouklia). Jenže pokladů se nedočkal. A tak fantazie znovu zapracovala. Domýšlel si, že monolity souvisely s uctíváním bohyně Afrodity a že snad byly součástí jejích chrámů. Vymyslel si chrám Afrodity Anadyomene (Aphrodite vynořující se z moře) s monolity. Prohlásil, že poutníci z provincie Paphos prošli chrámem, než vystoupali k hlavnímu chrámu v Palaipaphos (Viz https://poznejkypr.cz/kypr-palaipaphos-a-kouklia/); zbytky budov označil za sídlo velekněžky.
Další spekulace kolem nich se vyrojily už koncem 19. století. Zrovna o ostatních v dalších vesnicích.
Nejen ve stromy, ale i v kameny měli místní silnou víru. V „Kyperských studiích“ se dočtete, „že ženy, které nemohly otěhotnět, se chodily léčit k monolitům“. Kameny zaháněly horečku a další nemoci, příchozí věšeli na kameny oblečení s tím, že kámen nemoc vsákne. To stejné dělali se stromy. Také věřili, že nemocné děti se uzdraví, když se protáhnou dírou v monolitu. Tolik tradice, mýty, legendy. A tolik svědectví, které vám potvrdí, že se tak opravdu stalo.
Ve stejné době, tedy na konci 19. století, se také objevují přízemnější teorie, že jde o pozůstatky starověkých lisů, a že Kypřané jednoduše zapomněli, jak se používají. Dokonce byl proveden výzkum a ten teorii potvrdil. Nicméně, druhá skupina, řekněme ta romantičtější, nesouhlasila. Dál trvala na tom, že jde o místa související s dávnými kulty a záhadami a předložila svoje důkazy. Spor trvá dodnes, i když se už více méně potvrdilo, že se jedná o lisy a leckde postavili i jejich kopie. Bohužel, ne na ostrově.
Na Kypru bylo dosud zaznamenáno více než 50 perforovaných monolitů, z nichž většina se nachází v jihozápadní části okresu Limassol, v oblasti, kterou vyznačují vesnice Dora, Anogyra, Plataniskia, Prastio a Pachna. Další jsou v kraji Paphos u vesnic Kouklia, Archimandrita, Salamiou, Pano Arodes a na dalších místech. Má to svou logiku, kameny jsou z druhu vápence kalkarenit, který je k nalezení právě tady (formace Pachna).
Monolity mají různé rozměry, nestojí na žádných zvláštních místech a nesměřují stejně do světových stran. Obvykle stojí jednotlivě, někdy ve skupinách po dvou nebo více. Jsou tvarovány víceméně stejně, někdy se mírně zužují k vrcholu, který je buď zaoblený nebo čtvercový. Každý z nich má pravoúhlý otvor. Ten bývá dost velký, aby se jím protáhl dospělý. Tyčí se cca dva až dva a půl metru nad úrovní terénu, bývají asi jeden metr široké a 70 cm silné. Často stojí na plošině ze zdiva nebo suti, která dokáže lépe odolat váze nebo tlaku. Kolem bývají základy menších budov s mnoha komorami, jako jsou na statcích. U plošiny jsou viditelné nádrže/cisterny, vycementované nebo vysekané ve skále. Do nich vedou žlaby.
Vykopávky ukázaly, že častým nálezem u monolitů jsou mlýnské kameny. Napovídají, že se jednalo o lisy, zřejmě olivové nebo na víno. Jak asi tento lis fungoval? Otvorem se protáhlo masivní kláda, která se ještě v otvoru obložila a zpevnila. Na jednom konci visely mlýnské kameny,: na druhém byla připojena lana. Vahou mlýnských kamenů se kláda s lisem snesla na koše naplněné olivami. Pletené koše na lisování oliv se používají dodnes. Monolit tedy fungoval jako nosník, masivní opěrný bod. Později se začalo využívat i sklonu terénu, lis – kameny, byly níže ve svahu. Když se zavedl šroubový – vertikální lis, už v byzantských dobách, na tento způsob lisování se zapomnělo. Ale kdy přesně to bylo, jak fungoval nosník dál, nikdo neví. (viz obrázek vývoj lisu na olivový olej)
I dnes místní lidé věří na zázračné schopnosti monolitů. A každý z nich má údajně jinou schopnost. Monolit „Agia Trypiméni“ u vesnice Gerovasa, k němu se chodilo s oblečením léčit nemoci a zahánět zlé duchy. Nemocné děti prý prolézaly paphoskými monolity a neplodné ženy jedním z těch, které jsou blízko vesnice Anogyra. Pánové, kteří nejsou schopni projít dírou v monolitu Ayios Stephanos u Pachny, mají prý nevěrné manželky. Místní z Agios Photios nazývají své monolity „aγίαι πέτραι“ (svaté kameny).
Je jen na vás, ke které skupině se přidáte. Té pragmatičtější nebo té romantičtější? Nebo to budete mít tak napůl? Vydejte se po jejich stopách. Jejich hledání vás zavede do krásných vesnic a krajiny.
Reference:
https://wine-dimensions.blogspot.com/2010/11/cyprus-wine-blog-monolithos-wine.html
https://obzor.lt/blogs/b/yellow_road_en/t45912.html
https://www.peopleareculture.com/cyprus-history/
https://wine-dimensions.blogspot.com/2010/11/cyprus-wine-blog-monolithos-wine.htmlAthanasios
Sakellarios Cyprus Studies, 1887